Už od útlého mládí mě lákala příroda a kontakt se
zvířaty. Domů jsem nanosila spoustu různé havěti a chtěla se o ni
starat. Ne vždy jsem se setkala s porozuměním rodičů, zejména
maminky. On takový zablešený ježek, plný nacucaných klíšťat , se
určitě hned nestane domácím mazlíčkem. Postupem času jsem se
vypracovala na zvířata doma běžně chovaná. Patřilo k nim i mé
historicky první morče. Jmenovala se Eliška, bydlela v akvárku v
prádelně a každou moji návštěvu uvítala radostným kvíkotem. Abych jí
poskytla dostatek kontaktu a přitom nepřišla o zábavu s
kamarády, brávala jsem ji s sebou i na vyjížďky na kole. Na výlety
se moc těšila a kupodivu nikdy nepřišla k úhoně. Dožila se krásných
osmi let, i když stáří pak dožívala ve společnosti králíčka v
sousedově králíkárně.
Časem jsem přešla k chovu dalších domácích
mazlíčků - někdy i několika druhů současně. Mívali jsme doma
andulky, zebřičky, křečky, kočky, želvy, psy. Posledně
jmenovaní se pak nadlouho stali mým koníčkem číslo jedna - koněm
- favoritem. Dodnes jsem se z fantómu jménem kynologie zcela
nevymanila, ještě pořád u nás najdete pobíhající a povykující smečku
malých psů.
V poslední době náš byt zaplňují opět
morčata. Našla jsem zalíbení v dlouhosrstých , především
jednobarevných. Fascinují mě barvy lila a béžová. Ani ne snad pro
svou nedostupnost ( tyto barvy v čisté podobě v populaci morčat jsou
poměrně málo zastoupeny ), jako že lahodí mému oku. Do budoucna bych
se právě na ně chtěla zaměřit. Vím, že mám před sebou nelehký
úkol a dlouhou cestu, ale zkusím se po ní , třeba i s vaší pomocí,
vydat.
Dnes, více než po roce, jsou moje chovatelské
cíle trochu jiné. Začala jsem se věnovat i chovu krátkosrstých
morčat - především US teddy, v poslední době jsem chov rozšířila o
morčata hladkosrstá obyčejná a bezsrstá - skinny. Věrná jsem
zůstala jen barvám, zaměřila jsem se na bezpigmentovou červenou
řadu.
Snažím se oživit chov importy - především z Německa,
Holandska, Slovenska , Rakouska ....... Doufám, že i já tak malou měrou přispěju ke zkvalitnění a rozvoji chovu ušlechtilých morčat.
Jak šel život, měnily se mé cíle chovatelské
i životní. Jaro r. 2007 bylo pro mě důležitým mezníkem. Začala jsem
bilancovat a snad poprvé v životě se i trochu ohlédla za sebe.
Přiměly mě k tomu důvody nejen zdravotní, ale i významná životní
jubilea. Rozpustila jsem většinu svého
chovu, zůstala mi jen skupinka peruánců a několik skinnů. Věřím, že
mi to pro radost i starost bude stačit.
